Technológia tvárnenia kovov zaujíma dôležité miesto vo výrobnom procese v moderných strojárskych a hutníckych výrobách. Z jednotlivých druhov technológií tvárnenia je najpočetnejšie zastúpená technológia zápustkového kovania ocelí. Dôležitým činiteľom pre vykonávanie technológie zápustkového kovania sú vlastné kovacie nástroje - zápustky. Ich životnosť je merítkom hospodárnosti zápustkového kovania.
Technológia navárania kovacích nástrojov vhodnými návarovými materiálmi je jedna z možností efektívneho zvyšovania hospodárnosti výroby výkovkov. Zo širokého výberu návarových materiálov pre obnovu životnosti zápustiek zaujímajú vytvrdzujúce materiály veľmi dôležité miesto. Ich použitie si však vyžaduje bližšie poznanie procesov tvárnenia a oboznámenie sa s problematikou opotrebenia zápustiek, aby sa mohlo pristúpiť k vhodnej aplikácii návarového materiálu pre jednotlivé časti tvarovej dutiny kovacieho nástroja. Prídavný materiál by mal pritom spĺňať požadované, často protichodné požiadavky, ako sú napr. vysoká tvrdosť, odolnosť proti opotrebeniu pri súčasnej vysokej vrubovej húževnatosti, odolnosti proti rázom a cyklickej tepelnej únave. Uvedeným náročným požiadavkám podľa mnohých súčasných autorov, prednostne vyhovujú vytvrdzujúce prídavné materiály,
najmä pre ľahké opracovanie po navarení a s následným spevnením povrchu v procese kovania.

Rozvoj svařování vysokovýkonnými metodami má výrazný potenciál růstu. Metody obloukového svařování v ochranných plynech MIG/MAG s výkonem navaření až 25 kg/hod se již jedno desetiletí používají pro svařování těžkých konstrukcí. Svařování laserem je relativně nová metoda, avšak růst jeho aplikací je velmi výrazný. Oblast svařování laserem je v rámci výroby svařenců drážní techniky velmi perspektivní technologie. Svařování laserem je nejvíce rozšířené v automobilovém průmyslu, kde je využíváno jak na spojování karoserií tak na svařování motorových a převodových komponentů. Přímo ukázkovým případem je např. automobil Volkswagen Golf. V karoserii jeho čtvrté generace bylo vytvořeno 6 m svaru laserem a pátá generace již má 72m, tedy více než desetinásobek.

Litiny jsou materiály ze kterých se díly odlévají v jednom celku a nejsou určeny pro další svařování a to s ohledem na jejich vlastnosti z pohledu metalografie. Svařování litin se ve většině případů požaduje, až když nastane problém vady,a to buď praskliny, lomy, trhliny a opotřebeni způsobené během provozu zařízení. Nebo již při výrobě a opracování dílů z litin např. vady při odlévání a špatném zatečení tekuté litiny nebo chybným opracováním odlitku. Ve všech případech je nutno zvážit jestli je ekonomicky výhodné provést opravu odlitku. Malé a nerozpracované díly se nevyplácí opravovat. Jiné je tomu v větších nebo rozpracovaných dílů, kdy se oprava i přes náročnost operací vyplácí.

Bronzové trubičkové dráty řady MECUFIL jsou vyrobeny z měděného pásku, který je vysokofrekvenčně svařen. Následně je plněn legurami podle požadavku na svarový kov a tažen na požadovaný průměr. Dodávané průměry jsou od 1,0 mm do 1,6 mm, při požadavku lze dodat větší průměry. Tyto materiály lze používat pro MIG – pájení plechů které jsou opatřeny kovovými povlaky, nerezové materiály typu 18/8, konstrukční oceli a pro heterogenní spoje. Jako ochranná atmosféra se přednostně používá čistý Argon, lze použít směs Argonu s 2,5% CO2 nebo 2% H2.

Předloženy jsou zde výsledky experimentálních zkoumání geometrických rozměrů a tvaru povrchu  svarové lázně u TIG a A-TIG svařování, obloukem na povrchu při neúplném průvaru, nerezavějící oceli typu 12X18H10T  (304 H ) - [obě značky dle GOST ] .
Vyjádřen předpoklad o tom, že jednou z příčin hlubokého průvaru při A-TIG svařování , je vytváření kanálu plynových par a s tím je při A -TIG svařování spojena změna intenzity konvekce [ proudění tepla ] Marangoniho. Charakteristické tvary volné hladiny  a dna svarové lázně A-TIG svařování, potvrzují existenci představeného mechanismu hlubokého průvaru.

V Höganäs AB byly prováděny dlouhodobé výzkumy za účelem stanovení různých faktorů majících vliv na řezání nerezové ocele pomocí hořáku s práškovým železem. Cílem těchto výzkumů bylo lepší pochopení základních principů procesu práškového řezání.
K výzkumu, jak různá nastavení dávkovače ovlivňují účinnost řezání, se používal přestavěný Knapsackův-Griesheimův dávkovač a automatický řezací stroj.
K práškovému řezání se používá běžné zařízení s kyslíkem a acetylénem s upraveným hořákem, který přivádí do plamene proud práškového železa. Prášek se nalézá v dávkovači a je přiváděn do hořáku přes regulační zařízení. K dopravě prášku je zapotřebí stlačený vzduch. Účelem dávkovače je míchat vzduch a práškové železo.

Vývoj v oblasti výroby konstrukčních ocelí směřuje v posledních letech všeobecně k významnému zvyšování jejich pevnosti. I na našem trhu jsou dnes běžně dostupné oceli pevnostních tříd S420 a S460, jak ve formě válcovaných tyčí, tak plechů. Zásluhu na tom mají zejména zahraniční společnosti. Cenový rozdíl oproti ocelím standardních pevností se v poslední době výrazně snížil, například spol. Arcelor udává příklad rozdílu ceny 1 kg oceli S 460 a S 235 jen okolo 2,00 Kč (asi 10%). Ačkoliv normové postupy používání těchto materiálů v zásadě umožňují, z přístupu praxe lze zatím stále vyčíst jistou zdrženlivost. Vysvětlením může být jednak náklonnost k tradičním přístupům, jednak fakt, že produkce domácích hutních společností se zaměřuje v podstatné míře na základní materiály pevnostní třídy S 235. Z pohledu efektivity návrhu stavební konstrukce i s ohledem na požadavky na snížení ekologické náročnosti výroby konstrukčních materiálů a konstrukcí je tento přístup dnes již často nevhodný.

Všechny běžné metody svařování lze rozdělit na dvě velké skupiny a to metody tavného svařování a metody tlakového svařování. U tavného svařování je vytvoření spoje dosaženo přívodem tepelné energie do oblasti svaru a dendritickou krystalizací roztaveného svarového kovu. Tlakové metody svařování jsou založeny na působení mechanické energie, která formou makro nebo mikrodeformace přiblíží spojované povrchy na vzdálenost působení meziatomových sil přičemž vznikne vlastní spoj.
Rozdělení metod svařování je uvedeno v normě ČSN EN 34063. Toto rozdělení je ekvivalentní rozdělení dle ČSN ISO 857. U každé metody svařování je v kulaté závorce uvedeno i číselné označení metody svařování, tak jak je toto označení metody svařování uvedeno v dalších materiálech u svařování, např. u WPS – technologické postupy, označování zkoušek svářečů apod.

Mnozí pilaři si dnes stěžují, že rozdíl mezi prodejní cenou kulatiny a nákupní cenou řeziva je tak malý, že efektivní hospodaření pilařského závodu je prakticky nemožné. Často se však zapomíná, že prodejní cena řeziva, zejména v oblasti exportu, závisí velmi na kvalitě povrchové plochy a přesnosti řeziva. Určité deformace domácího trhu dávají mnohdy zapomenout na toto základní kritérium jakosti. Na domácím trhu se nezřídka setkáme s tím, že velmi nekvalitně opracované řezivo je prodáváno jako stavební a kupující stavební firma ani neví, že existují technologické postupy, které umožňují, a to aniž by bylo použito další operace - hoblování,  dosahovat běžnými pořezovými stroji povrchové plochy s podstatně menší drsností. S rostoucí konkurencí  však bude pro pilařské provozy stále důležitější tuto závažnou okolnost respektovat a snažit se nabídnout řezivo s co nejnižší drsností povrchové plochy i na domácím trhu.

V IES (Institut elektrosvarki) E. O. Patona byla vyvinuta nová generace aktivních tavidel (přísad). V článku jsou uvedeny údaje ze zkušeností použití aerosolových aktivních tavidel (aktivátorů) řady PATIG pro svařování nerezavějících ocelí série 300 (301, 304, 316, 320 aj.); duplex-ocelí; niklových slitin typu Nimonic, Hastelloy, Inconel; žáropevných a tepelně odolných ocelí. Dále jsou uvedeny technologické a ekonomické výhody ručního a strojního svařování tenkého a silného kovového materiálu při zhotovování tupých, koutových, přeplátovaných spojů a spojů T v různých sestavách pro provedení svarového spoje.
Klíčová slova: obloukové svařování wolframovou elektrodou, natavení, aktivující tavidlo, oceli, niklové slitiny.