Abrazívní opotřebení vysokochrómových Fe-Cr-C návarů
Návarové vrstvy jsou jednou z nejvíce užívaných ekonomických cest ke zvýšení odolnosti proti opotřebení. Studium porovnává mikrostrukturní charakteristiky návarových materiálů a odolnost vůči abrazívnímu opotřebení. Studium bylo prováděno na návarových materiálech, kde ve struktuře byly primární chrómové karbidy a karbidy komplexní.
Návarový materiál byl nanesen na nízkouhlíkovou ocel S235JR metodou odtavující se elektrody v ochranné atmosféře. Čtyři různé komerční návarové materiály byly studovány z hlediska efektu mikrostruktury.Test abrazívního opotřebení byl prováděn na brusném plátně zrnitosti 120 dle ČSN 015084. Charakteristika mikrostruktury a analýza povrchu byla prováděna postupy optické a elektronové mikroskopie. Výsledky ukazují významný vliv primárních karbidů na odolnost návarů vůči abrazívnímu opotřebení.
R. Chotěborský1, P. Hrabě1, M. Müller1, J. Savková2, M. Jirka1
1 Department of Material Science and Manufacturing Technology, Faculty of Engineering, Czech University of Life Sciences in Prague, Prague, Czech Republic
2 New Technologies Research Centre in Westbohemian Region – NTC, University of West Bohemia, Pilsen, Czech Republic
Technické aspekty svařování laserem
Rozvoj svařování vysokovýkonnými metodami má výrazný potenciál růstu. Metody obloukového svařování v ochranných plynech MIG/MAG s výkonem navaření až 25 kg/hod se již jedno desetiletí používají pro svařování těžkých konstrukcí.
Svařování laserem je relativně nová metoda, avšak růst jeho aplikací je velmi výrazný. Oblast svařování laserem je v rámci výroby svařenců drážní techniky velmi perspektivní technologie. Svařování laserem je nejvíce rozšířené v automobilovém průmyslu, kde je využíváno jak na spojování karoserií tak na svařování motorových a převodových komponentů. Přímo ukázkovým případem je např. automobil Volkswagen Golf. V karoserii jeho čtvrté generace bylo vytvořeno 6 m svaru laserem a pátá generace již má 72m, tedy více než desetinásobek.
Ing. Jaroslav Kubíček, VUT FSI Brno,
RNDr.Libor Mrňa, Dendera a.s., Kanice
Technologické aspekty spevnovania niklových návarov
Technológia tvárnenia kovov zaujíma dôležité miesto vo výrobnom procese v moderných strojárskych a hutníckych výrobách. Z jednotlivých druhov technológií tvárnenia je najpočetnejšie zastúpená technológia zápustkového kovania ocelí. Dôležitým činiteľom pre vykonávanie technológie zápustkového kovania sú vlastné kovacie nástroje - zápustky. Ich životnosť je merítkom hospodárnosti zápustkového kovania.
Technológia navárania kovacích nástrojov vhodnými návarovými materiálmi je jedna z možností efektívneho zvyšovania hospodárnosti výroby výkovkov. Zo širokého výberu návarových materiálov pre obnovu životnosti zápustiek zaujímajú vytvrdzujúce materiály veľmi dôležité miesto. Ich použitie si však vyžaduje bližšie poznanie procesov tvárnenia a oboznámenie sa s problematikou opotrebenia zápustiek, aby sa mohlo pristúpiť k vhodnej aplikácii návarového materiálu pre jednotlivé časti tvarovej dutiny kovacieho nástroja. Prídavný materiál by mal pritom spĺňať požadované, často protichodné požiadavky, ako sú napr. vysoká tvrdosť, odolnosť proti opotrebeniu pri súčasnej vysokej vrubovej húževnatosti, odolnosti proti rázom a cyklickej tepelnej únave. Uvedeným náročným požiadavkám podľa mnohých súčasných autorov, prednostne vyhovujú vytvrdzujúce prídavné materiály,
najmä pre ľahké opracovanie po navarení a s následným spevnením povrchu v procese kovania.
Doc. Ing. Jozef Jasenák, PhD., Ústav výrobných technológií, Katedra zvárania, Materiálovotechnologická fakulta STU, Trnava (ke stažení pdf 2,2MB) 
Opravné svařování litin
Litiny jsou materiály ze kterých se díly odlévají v jednom celku a nejsou určeny pro další svařování a to s ohledem ne jejich vlastnosti z pohledu metalografie. Svařování litin se ve většině případů požaduje, až když nastane problém vady,a to buď praskliny, lomy, trhliny a opotřebeni způsobené během provozu zařízení. Nebo již při výrobě a opracování dílů z litin např. vady při odlévání a špatném zatečení tekuté litiny nebo chybným opracováním odlitku. Ve všech případech je nutno zvážit jestli je ekonomicky výhodné provést opravu odlitku. Malé a nerozpracované díly se nevyplácí opravovat. Jiné je tomu v větších nebo rozpracovaných dílů, kdy se oprava i přes náročnost operací vyplácí.
Petr Herman, Wirpo s.r.o.